Pan Lipan má rande

Toho dne bylo na starém bělidle lautr hovno co dělat. Psové Sultán a Tyrl si nudou kulky olizovali a pan Lipan měl v ruce opět svůj ohon.
"Potřeboval bych nějakou kůži" posteskl si pan Lipan a šel zastřelit pana Uzenáče. Když mu potom kopal hrob, uviděl nejkrásnější ženu svého života.
Byla to sestra pana Uzenáče, krásná Eržika. Tak ji taky zabil.
Mrtvolu si potom odtáhl do svého homokládního doupěte a začali se dít prapodivné věci.
Vylízal jí pekáč, nastříkal jí do úst a zavzpomínal na svého dědečka pana Lipana. Vzpomínka byla tak živá, že mu jeho děda ukousnul koule a odešel umřít.
"Ještě, že mám zauzlovaný chámovod!" pomyslel si a věnoval se dál svý kuně, který osobně říkal "Ty pyčo".
Po první ejakulaci se mu dostavila druhá erekce a tak se rozhodl, že si to tentokrát pořádně užije. Nejprve sežral havrana a potom se postříkal napalmem.
A pak to začalo. Svlékl se do nahata a vysral se Eržice na břicho, narval si svíčku do řitního otvoru a čekal dokud svíce nedohoří. Poté došel pro mrtvolu pana Uzenáče a vysral se na ní taky. Ale to ještě stále nebylo všechno.
Strčil mu prst do řiti a byl připraven na největší orgáč svýho posranýho života, ale přiletěl havran a bylo po prdeli. Havran ji panu Uzenáčovi celou uklof. A to neměl dělat, Lipan se tak nasral až havrana posral. Ukousl mu hlavu a strčil si ho do řiti.
Tím bylo řečeno vše. Prostě se nechal zmrdat havranem. Posléze se uprd a bezhlavé havraní tělo mu vyletělo z prdele, čímž si zadělal na orgáč.
Po této zoofilní vložce se vrátil k posrané Eržice, kde mezitím hovno vytvořilo nádherný ornament.
Přiložil povadlý úd k její nosní dírce a kýchl. Mocná vlna chrchlů odnesla Eržičino nebohé tělo do Věčných lovišť, kde havrani serou do uší všem, kdož nezhřešili a těm ostatním do těch uší i vyprávějí pohádky.