Pan Lipan a obří kapr

Jednoho rána se vzbudil pan Lipan ve svém útulném bytečku a když políbil svého homokládního přítele na zátylek, sbalil si svůj prut na lipany a vyrazil směrem k vodě. Venku bylo pošmourné ráno, nějaký uzenář právě otevíral svůj krámek a vůně uzených uzenáčů se linula celou ulicí. A v tu chvíli si náš pan Lipan tak mohutně uprd, že mu z toho vyhrkly slzy. Vak s pruty, co nesl na zádech, mu vesele poposkočil a pan Lipan po této veselé patáliji pokračoval směrem k vodě.
Ale jaké překvapení ho u vody nečekalo! Mrdka z krtka, celá velká louže. A on do ní šlápl oběma nohama naráz, protože jak známo, pan Lipan nechodí, alébrž se pohybuje přískoky.
Chvíli přemýšlel, co bude dělat, ale potom mu svitlo: nejlépe bude, když tu všechnu dobrotu slížu. A jak pravil, tak i učinil. Ohnul se směrem ku svým páchnoucím údům a v tom se to stalo.
Prudký závan mezinožního smradu mu vnikl do nosu a započal mu rozkládat šedou kůru mozkovou. Z uší se mu vyrazilo akné a kouslo ho do prdele. Krtčí ejakulát se mu mezitím líně rozvaloval na haksnách. Naštěstí ale právě okolo šel onen uzenář, kterého pan Lipan potkal ráno na ulici. Byl to pan Uzenáč, kterému se přezdívalo pan Uzenáč. A ten pan Uzenáč byl ohromně tlustý a hnusný, skoro jako pan Lipan a právě proto se ti dva měli tak rádi, byli to totiž homokládi.
"Poslouchaj, co voni tady blbnou? Voni nevěděj, že mrdka z krtka je nezdravá na anální protlak?" zeptal se pan Uzenáč opatrně, věděl totiž, že pan Lipan je známý pruďas.
"Hovno jim je po tom!" odpověděl z prudka pan Lipan, aniž by se na příchozí homokládu podíval.
To ovšem pana Uzenáče poněkud popudilo a obnažil svůj mocný pyj. Což byla pěkná kláda a právě touto ohromnou věcí přetáhl pana Lipana přes hlavu. V tom okamžiku pan Lipan vykřikl, čím umožnil panu Uzenáči, aby mu mohl strčit tu ohavnou klobásu do pusy.
A jakmile ta kláda vnikla do dutiny ústní, začala produkovat neuvěřitelné množství pseudosemene, takzvaného ejakulačního bahna. To rozežralo vnitřnosti pana Lipana a začalo mu vytékat prdelí ven. Tam začalo reagovat s krtčí mrdkou a začalo se z toho kouřit.Za chvíli stál pan Lipan na obrovském tvrdém drnu, který z této chemické reakce vznikl.
"Díky, šlechetný zachránče," řekl pan Lipan, čímž panu Uzenáčovi ukousl jeho úd.
"Au" řekl pan Uzenáč a chytil se oběma rukama za zbylý pahýl z kterého čouhal kus chámovodu a houpala se na něm opice. Pan Lipan slušně pozdravil a opice mu na oplátku stříkla opičí mrdku do oka.
"Au" řekl pan Lipan a chytil se oběma rukama za nohu.
"To je laciný vtip, chytat se za nohu, když Jim moje opice stříkla do oka!" zhnuseně procedil mezi zuby pan Uzenáč a vytáhl z kapsy nebezpečně vypadající kus kabanosu.
Pan Lipan vytasil z holínky motorovou pilu a oba soupeři zkřížili zbraně. Vtom se na obzoru objevil jezdec na bílém mopedu.
"Už jede" zvolali oba naráz a zmizeli.
Jezdec na bílém mopedu přijel k vodě, ulovil obřího kapra a na cestě domů ho přejel vlak.