Pan Lipan a pan Štika

Jednoho dne se pan Lipan rozhodl, že už dlouho nikoho nezabil a tak sjel po zabradlí do druhého patra, kde zazvonil u dveří pana Uzenáče.
Tedy - už už se chystal zazvonit, ale pak si řekl, že chudáka pana Uzenáče už terorizoval dost dlouho a tak si radši vzal ze sklepa vercajk a šel na ryby. Při odchodu mu to však nedalo a tak nebohému Uzenáči aspoň vhodil do okna cihlu, která rozbila nejen okno ale i hlavu pana Uzenáče. Pan Uzenáč si nasypal do otevřené rány trochu napalmu a šel se po obědě trochu natáhnout.
Mezitím pan Lipan dorazil k vodě a rozbalil si svůj vercajk: vidle, kulomet a trochu toho šafránu. Vytáhl taky kus havraního řízku co mu zbylo od oběda, nahodil návnadu a čekal na záběr. Doufal, že mu dnes zabere štika nebo aspoň nějakej ten lipánek nebo aspoň hovno.
Vtom zpozoroval, že se na něho z druhého břehu dívá nějaký cizí člověk. Podle prutů a vercajku ho hbitě identifikoval: byl to pan Štika!
Pan Lipan zavzpomínal, jak byli kdysi s panem Štikou nejlepší přátelé. Byli nejlepší přátelé až do onoho okamžiku, kdy se pan Štika TAK HANLIVĚ vyjádřil o páně Lipanově nejoblíbenější knize: Bitva u Lipan.
Pan Lipan zaskřípal zuby, tak tohle si pan Štika nebude dovolovat, objevit se u něj v revíru! Škodná! Už, už se chystal vystřelit po něm raketu země země s plochou dráhou letu, když se stalo něco neočekávaného.
Pocítil něco, co už si myslel, že je jen zapadlou vzpomínkou: erekci jako hangár. Schoval tedy mobilní odpalovací rampu a začal si hledět své pýchy. Šestadvaceti metrový kokot se mu tyčil k nebi a začínali se slítat havrani.
Když jich bylo všech osm, tak pan Lipan znejistěl. Nemělo jich být jen sedmero? A neměli to být krkavci? Bohužel mu nezbylo mnoho času k úvahám, jelikož havrani již započali své dílo zkázy.
Každý z havranů vytáhl zpod křídla malou sbíječku a počal s ní vrtat, bodat, klovat, brousit, frézovat, svářet, hoblovat, pilovat a kutat do jeho erekce.
Pan Štika na druhém břehu se posral smíchy. A ne jen tak obyčejně. Bylo to takový posrání, že by se za něj nemusel ani kobliha v mražáku s modrým za rohem. Bohužel se za panem Štikou objevil jeho foggy v papučích a jedinou přesně mířenou ranou krumpáčem mu zarazil hlavu do sandálů.
Pan Lipan se probudil asi za týden v nemocnici, zrovna když mu foggy pana Štiky kouřil výkaly ve fajfce. Počemž se okamžitě posral, poblil, pochcal, z uší mu začala vytékat láva a z nosu mu vyskočil Patrik Duffy.
Když ho uviděl foggy pana Štiky, dostal infarkt a pana Lipana druhý den ráno na revers propustili domů.