Pan Lipan a pan Uzenáč na horách

Ono se to moc neví, ale pan Uzenáč má dva nevlastní bratry. Jsou to homokládi jako on, jenom jsou oba němí. Jednou se rozhodli vyjet si s panem Lipanem na jeho horskou chalupu. Netušili však, že je tam pan Lipan pozval proto, aby s nimi skoncoval jednou provždy, chystal se jim totiž uříznout čuráky a dát si je jako přílohu k havraní pečínce.
Recept na ni sehnal v židovské zastavárně u Zoo, kam chodil kupovat vyschlé krokodýlí kule.
A tak to tedy začalo. Pan Lipan si sbalil lyže, aby oklamal ostražitost bří Uzenáčů a rozptýlil jejich podezření. Měli totiž již delší dobu podezření, že je pan Lipan nemá v oblibě. Což nebyla pravda, zvláště ocasy si na nich pochvaloval. Uzenáči lyže neměli, takže si sebou museli vzít ski. Měli dovozové, z Číny, tagzvané Čínaski. Také si přibalili do batohu několik vakuovaných horských tažných psů, pro všechny případy. Stačí dolít trochu vody a je zde pes jak vyšitej. Hned ve vlaku si jednoho rozbalili, aby ho jak se patří vyzkoušeli. Vystřídali se na něm nespočetkrát. Jen pan Lipan si ani jednou nevrz, protože zrovna vyhazoval průvodčího z vlaku.
Když dorazili do podhorské vesničky jménem Jebákov, kde končila trať (no, ve skutečnosti nekončila, ale vedla dál do jedné velké propasti, ale o tom náš příběh není), tak vystoupili, pan Lipan určil azimut a výprava se pohnula směrem k zasněženým vrcholkům vzdálených hor. Pan Lipan zasvěceně vyprávěl o odrůdě Thymallus Himalájus, který prý žije na svazích hor a živí se letadly společnosti Boeing.
Hned za zatáčkou si Uzenáč nejmladší ukopl nohu od kolene dolů, prostřednímu Uzenáči vyklovali havrani voči a našeho známého pana Uzenáče pokousalo stádo lipanů přespolních. Jen panu Lipanovi se nic nestalo a tak byl hlavním podezřelým. Ostatní přeživší si ho podezřívavě prohlíželi (vzhledem k tomu, že pokousaný Uzenáč na místě zemřel, ten s vyklovanýma očima nic neviděl a Uzenáče s ukopnutou nohou pan Lipan dorazil škrabkou na brambory, tak si ho vlastně nikdo neprohlížel) a měli mu to vůbec za zlé, že je včas nevaroval, že je měsíc v úplňku.
Pan Lipan se hrůzostrašně rozesral ehm rozesmál a za svitu měsíce jedním tahem předkožky obnažil svůj olezlý žalud. Zbylý Uzenáč se začínal bát toho nejhoršího. Obavy byly oprávněné. Pan Lipan mu opravdu začal střídavě šukat oba prázdné oční důlky.
"To máte za toho rozmrdanýho psa z vlaku" pronesl spokojeně pan Lipan, když dostříkal svou lepkavou hmotu do rozmrdanejch důlků.
Na závěr Uzenáče zkopal a předhodil okolo jdoucímu Fantovi. (okolojdoucí Fanta znamená v nářečí podhimalájských indiánů "ten, který šuká se psy")
I přehodil si pan Lipan batoh plný vakuovaných psů přes rameno a vykročil směrem k nádraží, protože jeho mise byla splněna.
Škoda, že zapomněl, že si ještě na nádraží objednali pizzu i s donáškou do domu. Nebohý pizza-boy čekal před horskou chalupou pana Lipana tři dny, než ho roztrhala na kusy smečka vyhladovělých autobusů. A ještě k tomu napalm a krtka z mrdka.