pan lipan

Pan Lipan na rockovém koncertu

2007-10-31T15:02:00.001-07:00

Jednoho pozdně letního dne se pan Lipan rozhodl, že navštíví koncert
populární rockové kapely svého přítele, pana Uzenáče. Uskupení se jmenovalo
"Napalmový Hájek" a hrálo melodický napalm-core.
Koncert měl začátek stanoven na devátou hodinu večerní a fucking weather.
Havran mu na to řekl:

...to be continued...

Pan Lipan o vánocích

2007-10-31T14:56:00.001-07:00

Byly Vánoce a pan Lipan právě dojídal vánočního havrana, když vtom mu do místnosti vletěl granát a zabil ho, vlastně mu tedy jen utrhl poslední sousto od huby a vánoční havraní steak se snesl volným pádem na zem, kde prožral díru do podlahy, propadl do druhého patra a zadusil pana Uzenáče babičku, která si právě hnětla prsa a žvýkala mrdku z krtka.
Pan Uzenáč chvíli v úžasu zíral na tu spoušť, potom si otevřel láhev napalmu a zpil se domrtva.

Pan Lipan a pan Štika

2007-10-31T14:55:00.004-07:00

Jednoho dne se pan Lipan rozhodl, že už dlouho nikoho nezabil a tak sjel po zabradlí do druhého patra, kde zazvonil u dveří pana Uzenáče.
Tedy - už už se chystal zazvonit, ale pak si řekl, že chudáka pana Uzenáče už terorizoval dost dlouho a tak si radši vzal ze sklepa vercajk a šel na ryby. Při odchodu mu to však nedalo a tak nebohému Uzenáči aspoň vhodil do okna cihlu, která rozbila nejen okno ale i hlavu pana Uzenáče. Pan Uzenáč si nasypal do otevřené rány trochu napalmu a šel se po obědě trochu natáhnout.
Mezitím pan Lipan dorazil k vodě a rozbalil si svůj vercajk: vidle, kulomet a trochu toho šafránu. Vytáhl taky kus havraního řízku co mu zbylo od oběda, nahodil návnadu a čekal na záběr. Doufal, že mu dnes zabere štika nebo aspoň nějakej ten lipánek nebo aspoň hovno.
Vtom zpozoroval, že se na něho z druhého břehu dívá nějaký cizí člověk. Podle prutů a vercajku ho hbitě identifikoval: byl to pan Štika!
Pan Lipan zavzpomínal, jak byli kdysi s panem Štikou nejlepší přátelé. Byli nejlepší přátelé až do onoho okamžiku, kdy se pan Štika TAK HANLIVĚ vyjádřil o páně Lipanově nejoblíbenější knize: Bitva u Lipan.
Pan Lipan zaskřípal zuby, tak tohle si pan Štika nebude dovolovat, objevit se u něj v revíru! Škodná! Už, už se chystal vystřelit po něm raketu země země s plochou dráhou letu, když se stalo něco neočekávaného.
Pocítil něco, co už si myslel, že je jen zapadlou vzpomínkou: erekci jako hangár. Schoval tedy mobilní odpalovací rampu a začal si hledět své pýchy. Šestadvaceti metrový kokot se mu tyčil k nebi a začínali se slítat havrani.
Když jich bylo všech osm, tak pan Lipan znejistěl. Nemělo jich být jen sedmero? A neměli to být krkavci? Bohužel mu nezbylo mnoho času k úvahám, jelikož havrani již započali své dílo zkázy.
Každý z havranů vytáhl zpod křídla malou sbíječku a počal s ní vrtat, bodat, klovat, brousit, frézovat, svářet, hoblovat, pilovat a kutat do jeho erekce.
Pan Štika na druhém břehu se posral smíchy. A ne jen tak obyčejně. Bylo to takový posrání, že by se za něj nemusel ani kobliha v mražáku s modrým za rohem. Bohužel se za panem Štikou objevil jeho foggy v papučích a jedinou přesně mířenou ranou krumpáčem mu zarazil hlavu do sandálů.
Pan Lipan se probudil asi za týden v nemocnici, zrovna když mu foggy pana Štiky kouřil výkaly ve fajfce. Počemž se okamžitě posral, poblil, pochcal, z uší mu začala vytékat láva a z nosu mu vyskočil Patrik Duffy.
Když ho uviděl foggy pana Štiky, dostal infarkt a pana Lipana druhý den ráno na revers propustili domů.

Pan Lipan a pan Uzenáč na horách

2007-10-31T14:55:00.003-07:00

Ono se to moc neví, ale pan Uzenáč má dva nevlastní bratry. Jsou to homokládi jako on, jenom jsou oba němí. Jednou se rozhodli vyjet si s panem Lipanem na jeho horskou chalupu. Netušili však, že je tam pan Lipan pozval proto, aby s nimi skoncoval jednou provždy, chystal se jim totiž uříznout čuráky a dát si je jako přílohu k havraní pečínce.
Recept na ni sehnal v židovské zastavárně u Zoo, kam chodil kupovat vyschlé krokodýlí kule.
A tak to tedy začalo. Pan Lipan si sbalil lyže, aby oklamal ostražitost bří Uzenáčů a rozptýlil jejich podezření. Měli totiž již delší dobu podezření, že je pan Lipan nemá v oblibě. Což nebyla pravda, zvláště ocasy si na nich pochvaloval. Uzenáči lyže neměli, takže si sebou museli vzít ski. Měli dovozové, z Číny, tagzvané Čínaski. Také si přibalili do batohu několik vakuovaných horských tažných psů, pro všechny případy. Stačí dolít trochu vody a je zde pes jak vyšitej. Hned ve vlaku si jednoho rozbalili, aby ho jak se patří vyzkoušeli. Vystřídali se na něm nespočetkrát. Jen pan Lipan si ani jednou nevrz, protože zrovna vyhazoval průvodčího z vlaku.
Když dorazili do podhorské vesničky jménem Jebákov, kde končila trať (no, ve skutečnosti nekončila, ale vedla dál do jedné velké propasti, ale o tom náš příběh není), tak vystoupili, pan Lipan určil azimut a výprava se pohnula směrem k zasněženým vrcholkům vzdálených hor. Pan Lipan zasvěceně vyprávěl o odrůdě Thymallus Himalájus, který prý žije na svazích hor a živí se letadly společnosti Boeing.
Hned za zatáčkou si Uzenáč nejmladší ukopl nohu od kolene dolů, prostřednímu Uzenáči vyklovali havrani voči a našeho známého pana Uzenáče pokousalo stádo lipanů přespolních. Jen panu Lipanovi se nic nestalo a tak byl hlavním podezřelým. Ostatní přeživší si ho podezřívavě prohlíželi (vzhledem k tomu, že pokousaný Uzenáč na místě zemřel, ten s vyklovanýma očima nic neviděl a Uzenáče s ukopnutou nohou pan Lipan dorazil škrabkou na brambory, tak si ho vlastně nikdo neprohlížel) a měli mu to vůbec za zlé, že je včas nevaroval, že je měsíc v úplňku.
Pan Lipan se hrůzostrašně rozesral ehm rozesmál a za svitu měsíce jedním tahem předkožky obnažil svůj olezlý žalud. Zbylý Uzenáč se začínal bát toho nejhoršího. Obavy byly oprávněné. Pan Lipan mu opravdu začal střídavě šukat oba prázdné oční důlky.
"To máte za toho rozmrdanýho psa z vlaku" pronesl spokojeně pan Lipan, když dostříkal svou lepkavou hmotu do rozmrdanejch důlků.
Na závěr Uzenáče zkopal a předhodil okolo jdoucímu Fantovi. (okolojdoucí Fanta znamená v nářečí podhimalájských indiánů "ten, který šuká se psy")
I přehodil si pan Lipan batoh plný vakuovaných psů přes rameno a vykročil směrem k nádraží, protože jeho mise byla splněna.
Škoda, že zapomněl, že si ještě na nádraží objednali pizzu i s donáškou do domu. Nebohý pizza-boy čekal před horskou chalupou pana Lipana tři dny, než ho roztrhala na kusy smečka vyhladovělých autobusů. A ještě k tomu napalm a krtka z mrdka.

Pan Lipan má rande

2007-10-31T14:55:00.001-07:00

Toho dne bylo na starém bělidle lautr hovno co dělat. Psové Sultán a Tyrl si nudou kulky olizovali a pan Lipan měl v ruce opět svůj ohon.
"Potřeboval bych nějakou kůži" posteskl si pan Lipan a šel zastřelit pana Uzenáče. Když mu potom kopal hrob, uviděl nejkrásnější ženu svého života.
Byla to sestra pana Uzenáče, krásná Eržika. Tak ji taky zabil.
Mrtvolu si potom odtáhl do svého homokládního doupěte a začali se dít prapodivné věci.
Vylízal jí pekáč, nastříkal jí do úst a zavzpomínal na svého dědečka pana Lipana. Vzpomínka byla tak živá, že mu jeho děda ukousnul koule a odešel umřít.
"Ještě, že mám zauzlovaný chámovod!" pomyslel si a věnoval se dál svý kuně, který osobně říkal "Ty pyčo".
Po první ejakulaci se mu dostavila druhá erekce a tak se rozhodl, že si to tentokrát pořádně užije. Nejprve sežral havrana a potom se postříkal napalmem.
A pak to začalo. Svlékl se do nahata a vysral se Eržice na břicho, narval si svíčku do řitního otvoru a čekal dokud svíce nedohoří. Poté došel pro mrtvolu pana Uzenáče a vysral se na ní taky. Ale to ještě stále nebylo všechno.
Strčil mu prst do řiti a byl připraven na největší orgáč svýho posranýho života, ale přiletěl havran a bylo po prdeli. Havran ji panu Uzenáčovi celou uklof. A to neměl dělat, Lipan se tak nasral až havrana posral. Ukousl mu hlavu a strčil si ho do řiti.
Tím bylo řečeno vše. Prostě se nechal zmrdat havranem. Posléze se uprd a bezhlavé havraní tělo mu vyletělo z prdele, čímž si zadělal na orgáč.
Po této zoofilní vložce se vrátil k posrané Eržice, kde mezitím hovno vytvořilo nádherný ornament.
Přiložil povadlý úd k její nosní dírce a kýchl. Mocná vlna chrchlů odnesla Eržičino nebohé tělo do Věčných lovišť, kde havrani serou do uší všem, kdož nezhřešili a těm ostatním do těch uší i vyprávějí pohádky.

Pan Lipan vstupuje do NSDAP

2007-10-31T14:54:00.004-07:00

Jednoho dne si pan Lipan četl noviny a náhle zjistil, že není členem žádné politické partaje.
"Xakru, to je ale nadělení!" pomyslel si a rozhodl se toto od základu změnit. Urval si čuráka a usmažil si ho k večeři. Potom se rozhodl. Urval si koule a dal si je taky k večeři.
Tím byl po jídle a přešly ho všechny ty nesmyslné myšlenky, které měl, když byl hladový.

Pan Lipan jde do kina

2007-10-31T14:54:00.003-07:00

Pan Lipan si říhl a vyzvracel se z okna. Blitka zařinčela panu Uzenáčovi o hlavu a odrazila se na plakát zvoucí do kina. Dřív než se blitka stačila rozstříknout stihl si pan Lipan přečíst, že dnes dávají Mrdka z krtka a pes z Šestipes.
"Pozvu tu homokládu Uzenáče do kina!" řekl si pan Lipan a jak řekl, tak i udělal. Do balonového pláště si strčil svůj napalmový deodorant a sjel po zábradlí do druhého patra. Zazvonil a ve dveřích se objevil pan Uzenáč, který si zrovna domyl svou lysou hlavu, neb mu nějaký idiot poblil hlavu.
"Jdeme do kina." oznámil mu pan Lipan, když vtom z útrob bytu vyběhla hořící babička pana Uzenáče a pokusila se políbit pana Lipana na konečník.
"Chcípni ty pičo!" zaječel pan Lipan a vyrval jí z nohy páteř. Hořící babka se zhroutila na zem, čímž zalehla havrana, který zrovna onanoval na zápraží.
"Dobře si udělal, už mě ta stará kráva fakt srala" pronesl pan Uzenáč a ledabyle kopl do rozkládající se zdechliny.
"Tak na co pudem?" zeptal se pan Uzenáč přívětivě, ale to neměl dělat, protože pan Lipan byl na slovo "pudem" alergický. Rozkopl panu Uzenáčovi lebku a natrhl slezinu.
"Já ti dám pudem!" hulákal u toho dotčeně a skákal mu po žebrech.
"No nic" řekl pan Lipan a šel se nažrat do lednice. Když dojedl, vydrandil si nad Uzenáčovou mrtvolou kačera a odebral se do kina.
Jenže v kině byl sanitární den a tak šel pan Lipan zase domů a vysral se na kamna.

Pan Lipan v Zoo

2007-10-31T14:54:00.001-07:00

Byla neděle, něco po poledni a pan Lipan seděl doma v popelníku a přemýšlel, jestli neudělal chybu, když toho havrana co právě doobědval, slup s hovnem a ne podle starého rodiného receptu "alá Bažant", čili i se sporákem.
Nakonec si řekl "no co, kolik višní, tolik třešní" a rozhodl se, že půjde do Zoo. Oblékl se, sjel po zábradlí do druhého patra, zazvonil na pana Uzenáče a dal mu přez držku.
Potom postříkal napalmem jeho babičku a vyžral jim ledničku. V mražáku narazil na havrana a tak si ho ohřál v mikrovlnce. Sedl si do popelníku a snědl ho. Pak ho ale napadlo, jestli to, že ho slup s hovnem, nebyla chyba. Při odchodu jim ještě pochcal tepich a zámiřil o patro níž, kde byl muniční sklad. Tam vzal dopisní papír, havrana a převlékl se za vola.
Tím se mu zdálo, že je připraven na návštěvu Zoo.
Venku před domem mávl na taxi a taxikáře pokropil napalmem. Z přihrádky na rukavice mu vyžral havrana a šel na tramvaj. Cirka za pět minut mu sedl na rameno havran a posral ho takovým způsobem, že by se za něj nemusel stydět ani Hawkeye Pierce se svým sracím kolektivem.
Pokropil havrana napalmem a vystoupil na zastávce "Zoo". U pokladny si koupil lístek a šel rovnou do Pavilonu Havranů. Tam je pokropil napalmem a šel domů. Doma si sednul do popelníku a dlouze přemýšlel, kde se stala chyba.

Pan Lipan a obří kapr

2007-10-31T14:51:00.001-07:00

Jednoho rána se vzbudil pan Lipan ve svém útulném bytečku a když políbil svého homokládního přítele na zátylek, sbalil si svůj prut na lipany a vyrazil směrem k vodě. Venku bylo pošmourné ráno, nějaký uzenář právě otevíral svůj krámek a vůně uzených uzenáčů se linula celou ulicí. A v tu chvíli si náš pan Lipan tak mohutně uprd, že mu z toho vyhrkly slzy. Vak s pruty, co nesl na zádech, mu vesele poposkočil a pan Lipan po této veselé patáliji pokračoval směrem k vodě.
Ale jaké překvapení ho u vody nečekalo! Mrdka z krtka, celá velká louže. A on do ní šlápl oběma nohama naráz, protože jak známo, pan Lipan nechodí, alébrž se pohybuje přískoky.
Chvíli přemýšlel, co bude dělat, ale potom mu svitlo: nejlépe bude, když tu všechnu dobrotu slížu. A jak pravil, tak i učinil. Ohnul se směrem ku svým páchnoucím údům a v tom se to stalo.
Prudký závan mezinožního smradu mu vnikl do nosu a započal mu rozkládat šedou kůru mozkovou. Z uší se mu vyrazilo akné a kouslo ho do prdele. Krtčí ejakulát se mu mezitím líně rozvaloval na haksnách. Naštěstí ale právě okolo šel onen uzenář, kterého pan Lipan potkal ráno na ulici. Byl to pan Uzenáč, kterému se přezdívalo pan Uzenáč. A ten pan Uzenáč byl ohromně tlustý a hnusný, skoro jako pan Lipan a právě proto se ti dva měli tak rádi, byli to totiž homokládi.
"Poslouchaj, co voni tady blbnou? Voni nevěděj, že mrdka z krtka je nezdravá na anální protlak?" zeptal se pan Uzenáč opatrně, věděl totiž, že pan Lipan je známý pruďas.
"Hovno jim je po tom!" odpověděl z prudka pan Lipan, aniž by se na příchozí homokládu podíval.
To ovšem pana Uzenáče poněkud popudilo a obnažil svůj mocný pyj. Což byla pěkná kláda a právě touto ohromnou věcí přetáhl pana Lipana přes hlavu. V tom okamžiku pan Lipan vykřikl, čím umožnil panu Uzenáči, aby mu mohl strčit tu ohavnou klobásu do pusy.
A jakmile ta kláda vnikla do dutiny ústní, začala produkovat neuvěřitelné množství pseudosemene, takzvaného ejakulačního bahna. To rozežralo vnitřnosti pana Lipana a začalo mu vytékat prdelí ven. Tam začalo reagovat s krtčí mrdkou a začalo se z toho kouřit.Za chvíli stál pan Lipan na obrovském tvrdém drnu, který z této chemické reakce vznikl.
"Díky, šlechetný zachránče," řekl pan Lipan, čímž panu Uzenáčovi ukousl jeho úd.
"Au" řekl pan Uzenáč a chytil se oběma rukama za zbylý pahýl z kterého čouhal kus chámovodu a houpala se na něm opice. Pan Lipan slušně pozdravil a opice mu na oplátku stříkla opičí mrdku do oka.
"Au" řekl pan Lipan a chytil se oběma rukama za nohu.
"To je laciný vtip, chytat se za nohu, když Jim moje opice stříkla do oka!" zhnuseně procedil mezi zuby pan Uzenáč a vytáhl z kapsy nebezpečně vypadající kus kabanosu.
Pan Lipan vytasil z holínky motorovou pilu a oba soupeři zkřížili zbraně. Vtom se na obzoru objevil jezdec na bílém mopedu.
"Už jede" zvolali oba naráz a zmizeli.
Jezdec na bílém mopedu přijel k vodě, ulovil obřího kapra a na cestě domů ho přejel vlak.